Víš? Ne...Ty ani netušíš...

Víš, co by mi udělalo největší radost?
Vidět Tvůj úsměv a vědět,
že zaří pro mě...

Víš, co by mi udělalo největší radost?
Jen tak vedle Tebe sedět,
do života vklouznout Ti jemně...

Nechtěl bys mi říct,
na oplátku,
čím Tvoje srdce rozjasním?

Můžeš mi věřit,
jakoukoliv složím splátku,
jen když Tvé oči zářit uvidím.

Cokoliv, i modré z nebe,
Ti beze slůvka k nohám složím,
to na věčnost Bohu přísahám.

Jen ať Tě život nezebe,
po ničem jiném netoužím,
má Lásko nádherná.

Dej mi jen mrknutím oka,
té blankytné studánky, znát,
po čem Tvá duše stůně.

I mrknutím oka,
jež malé může se zdát,
lze vyčarovat z myši slůně,
stačí najevo mi přání dát.

A když budeš chtít,
abych Tvůj svět nikdy nepoznala,
zmizím Ti z dohledu...
Však ještě než k tomu dojde,
dovol mi,
pár slov k tomu říct:
"Víš, co by mi udělalo největší radost?
Vidět Tvůj úsměv a vědět,
že zaří pro mě..."