Všechno je tak skutečné...

Průzračně růžovou vodou
skropíme naše smutky
a lněnou šálou
vonící po chrpách
omotáme svá nešťastná
třesoucí se těla

Nevnímáš?
to je dobře...
že nepamatuješ si
skrz obarvený závoj snění
to malé utrpení

Černá barva,
naše královna
s korunkou z kostí
a se střevíci rozrážejícími
optimistické představy

Najednou...
všechno je tak skutečné
...a dává to smysl?

Všechno se sype
tak neodhazuj
poslední slunný smích
nenechávej mě tu samotnou...