Lásko, co tak pozdě!?

Rozespalá víčka nutím ke spánku...

nemůžu usnout.

Bdím a čtu si dětsou říkanku...

Vzpomínám.

Vtom zvuk elektrického zvonku
zastaví mé oči uprostřed věty.

Vstávám, hrnu se ke dvěřím
Kdo tak pozdě...Kleju, "Skety!"

Otevírám.
Protřu koutky, vidím dobře?

Dobrý večer lásko, co si přejete?
Pojďte dál, dáme si šálek čaje!

"Ne, děkuji"
"Přišla jsem se rozloučit
a zlomit vám srdce."

"Asi se dlouho neuvidíme!"

Tak děkuji a mějte se krásně.

/Co jsem to?.../

Zabouchl jsem dveře prudce.

/Co jsem to jenom chtěl?/

Ah ano...

Nemůžu usnout.

Půjdu si číst dětskou říkanku...

Říkanku o ztracené lásce.

A na konci téhle básně...

Probouzím se...

Vždyť je teprve ráno!