Analýza lásky

O lásce se tak krásně zpívá,
že pravá láska neumírá
a stará málo reziví.
I když nám hlava šediví,
tím naděje přec neumírá,
jen srdce trochu zleniví,
víc tichounce, však přec si zpívá,
i když už pro pláč nevidí.

Láska má svoji čarovnou moc,
to dávno o ní víme,
nevážíme si jí moc,
však často o ní sníme.

Kolikrát potká nás za život,
kolikrát slepě nás mine,
kolikrát sami ji míjíme,
hledajíc štěstí jiné.

Ptají se vědci navzájem,
je láska záření?
Neb je to našich smyslů klam,
horoucí mámení?

Chtěli ji zvážit, změřit snad,
v trezoru uzavřít,
je to věc zhola nemožná,
nedá se polapit.

A když se někde objeví,
když do cesty Ti vkročí,
hned nechej všeho, všeho být
a pozdrav její oči.

Podej jí dlaň a poslechni,
jak prudce jí srdce buší,
do hlavy také nahlédni,
a pozor, nezraň jí duši.

O lásce se tak krásně zpívá,
že ona vskutku neumírá,
ale tak často reziví,
i těm, co nemaj šediny.

Člověk se jí pak mnohdy brání,
jen proto, že je lenivý,
cos nalhává si bez ustání
a pak má život šedivý.

Vejít se dá i bez pozvání,
však nutno vždycky zaklepat,
nekráčet nikam rázným krokem,
raději polibkem se ptát.