Víla

Víla

Tančila víla v lese
Její zpěv širým krajem se nese
Poutníky hravě láká k sobě
A pak rozjitřeně tančí na jejich hrobě

Tančila víla po mnoho staletí
Nikdo však netušil, že je to její prokletí
Každého okouzlit
A něžně ho zabít

Tančila víla jednou na jaře
Když kosatce na louce kvetou
Šel kolem poutník a obloha zářila modře
Tu připlula k němu, jak už byla zvyklá
Jen s jedním nepočítala
Bláznivě se do něj zamilovala

Tančila víla jen a jen pro něj
Oči zářili jí, jak modré studánky
On vděčen byl za nápad sejít ze své trasy
A lapen byl do osidel její krásy

Tančila pro něj víla nesčetně dní
Dokud on hleděl na ní
Pak se ale stala nemilá věc
Velkou veselku pořádala sousední ves
Poutník zakoukal se do jiné dívky
Které zlatý vlas padal do čela

Tančila víla v lese
Smutná, opuštěná, těžce to nese
Vydala se tedy za poutníkem
Zatančit mu poslední tanec
Kdy už pak bude navždy jejím milým
Dnes před úplňkem

Tančila víla smrtelný tanec
Svou smutnou a záhadnou krásou všechny okouzlila
Však ale už nikdy teplo lásky nepocítila
Po té co svému milému život vzala
Toho svého se dobrovolně vzdala
A tak les přišel o svou vílu