Obloha snů

Pozdvihni oči své
k nebi a oblakům
neboť uvidíš
že přicházím za tebou
v mračnech sloního výdechu.

Sám nevím
jestli oči mé
se v pohledu tvém opět odrazí
když slunce v rozhodnutí náhlém
je drápky rozsápe
aby pohled ponurý
tě deštěm pohladil.

Ve chvíli té
se slzy osuší
křídly motýlů a můr
aby promísené dechem semknutých rtů
unikly
do nové věčnosti
za zrcadla ještě nerozbitá.

Teď lámej si hlavu
holčičko má
ve kterém mraku se ukrývám.