Vyznání

Chtěl jsem s Tebou plouti na obláčku,
chtěl jsem Ti snést modré z nebe
a za to od Tebe jsem chtěl,
jen abys mi dala sebe.

Bok po boku Ti stát,
hlídat Tě, když spíš,
slova však jak s jedem šíp,
ranilas mě, to Ty dobře víš.

Nabídnout Ti lásku, domov,
na kraj světa s Tebou jít,
zrazen jsem a tak Boha ptám se,
proč já nemůžu Tě mít?

Zahřát Tě ve svém objetí,
držet pevně, nepustit,
pláču na pokraji svých sil. Bože,
jak si to moh´ dopustit?

Z lásky bylo moje vyznání,
znal jsem Tě už přece rok,
ach, to strašné odmítnutí,
strasti zbaví mě jen skok.

Skok z útesu do moře,
ať Bůh ten skok můj posvětí,
já láskou k Tobě zahořel
a teď skončím v podsvětí!