Má víčka padají únavou

Má víčka padají únavou.

Poruč mým očím
aby byly bdělé,
dívaly se na věci,
které nejsou skvělé.

Jsem odchována tvrdě,
kde pro cit není místa,
v srdci svém ho zahřívám,
jen pro jednoho se odkrývám.

Můj vnitřní zrak mne varuje,
nabádá i opatruje.

Mnoho toho srdcem prožívám,
mám ráda lidi,
krutost zle vnímám.

Malé záblesky štěstí
do srdce svého ukládám,
velkou mozaiku z lásky
pro T e b e s k l á d á m .

Smutek hluboko nosím v sobě,
když mě ošálíš,
pocitům prázdnoty unikám,
své oči zoufalé zavírám,
na T E B E
dál čekám...