Existoval ten...

Existoval ten, který měl být tím, co zůstane.
Existoval ten, který měl zůstat.
Ale nakonec odnesly jej slzy kanoucí nocí do polštáře, odnesly jej stovky roztrhaných fotek a miliony pocitů.
Existovala naděje a bohužel i rozum.
Existovala touha, kterou zbořil déšť.
Existovala slova, která lámala skály, ale mnoho času plynulo, než ukázala se býti pouhou iluzí. Slova už nezní sladce, touha už nesuší déšť. Jen ticho láme vítr a vstupuje i do nejniternějších obav samotného strachu. A prázdno zakalí mysl, zastaví srdce a donutí ústa řvát. A čas? Ten bere si s sebou daň…
Mlha pohltila a zahalila stovky hodin, povolala mlhavé kroky do prázdna. Spláchly se touhy složené z okamžiků. A zazdila se okna do ráje. Láska stala se jen nemocí žeroucí lidskou vůli, beroucí si život z každého kousku mysli, hnětoucí mozek v lesklých kleštích odrážejících jen slast deroucí se, jak nepřítel, do očí. Zastavil se dech i tep…vše slilo se do jediného okamžiku…do okamžiku porozumění.