Studená, Nakažlivá

Můžu jít kamkoliv nebo zůstat stát,
to břímě si vždy s sebou ponesu,
pravdu o svém strachu, mám se bát?
O černotě našich osudů.

Tak jdu dál, pomalu vpřed.
Jak jsem se dostal tak daleko, skrz?
Špatně jsem šel, měl jsem poznat hned.
Teď gravitace si žádá tvých slz.

A všechno teď vypadá,
vypadá mnohem líp.
Dostaneš svoje,
všechno, co budeš chtít.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Nemáš žádné právo se mě takhle ptát.
Ptát se mě takhle a zrovna teď.
Nikdy jsi tam nebyla, ani já tam nebyl.
Skutečný život, k němu mě veď.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Ta představa, ta role by mi padla.
Ale spíš při zhasnutých světlech.
Zhasnout jsi měla, když v srdci jsi mi kradla.
Vzala si naději, kterou spatřil jsem po letech.

Dostaneš svoje,
o to nemusíš se bát.
Už nic není moje.
A pořád všechno můžu ti dát.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Nemáš žádné právo mě tahle ničit.
Ničit mě takhle a zrovna teď.
A pak mě takhle chlácholit.
Přes uslzené oči říkáš mi hleď.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Studená, nakažlivá nemoc je láska.
Všechny ty mocné a silné zabili.
Loví všechny stejně, sladce laská.
Všechny co získali a všechno pak ztratili.

Studená, nakažlivá nemoc
maluje si svůj perfektní den.
A je mi to jedno, mám radši noc.
Stíny jsou mí přátelé a není to sen.

Dostaneš svoje,
studenou a nakažlivou,
Nech si ji, je tvoje.
Teď už navždy bude tvou!