Víra

Nebe se klene,
mé oči otevřené sledují,
vše co se mihne nad slují..
Mraky plují,
sem tam včelky poletují,
ptáci své písně pějí..
Ležíš tu v mém objetí,
naše těla se proplétají,
zimou se stále chvějí..
Vzájemné doteky jsou prokletím,
teď tu jsou,
ale za pár dní,
zbydou jen vzpomínky okamžiků posledních..
spolu strávených..
Já při sobě tě stále budu mít..
O tobě chci jen snít..
Budu vzpomínat,
jak leželi jsme spolu,
sledovali oblohu..
Vždyť za rok necelý,
dáme si znovu sraz v tom průčelí..
budeš stát na rohu
v pozoru
vyhlížet mě
a já zatím
sledovat z povzdálí tě budu..
celou pohledem svým
tě ošálím..
Tvé krásné nohy v lodičkách,
jednu nadzvedlou,
výš než druhou uvidím,
jak je zvykem tvým..
sukni ke kolenům
blůzku na knoflíčky,
jež vždy procvičí mé prstíčky..
rukou prohrábneš si vlasy..
..já znám tě dokonale přeci..
A jemně rtů svých dotkneš se..
V duchu řekneš si:
"Už by bylo na čase"..
a já se náhle objevím,
z poza rohu tě kyticí růží poškárlím...
Já nejsem jasnovidec,
snad jen vědec..
ale věřím,
že to co chci
stane se,
..jen co rok s rokem střetne se..