Pro Tebe, vždyť víš

Chtěl bych kráčet krajinou,
v Tvé náruči spočinout,
zachumlat se do Tvých paží,
přivinout se, slastně bažit.

Ležet v stínu Tvého já,
horoucně Tě milovat,
hledět spolu na nebesa,
když slunce za les v tichu klesá.

Pociťovat Tvoje štěstí,
co si k Tobě cestu klestí,
sušit slzy, hladit vlasy,
objevovat skryté krásy.

Nadychovat stejný vzduch,
být Ti blízko, jako druh,
pohlcovat negativy,
mít na Tebe kladné vlivy,

Rozpoutat Tvá pouta snů,
co zpoutána jsou šedí dnů,
rozplétat Tvá tajemství,
co Ti v duši tajně spí.

Zapomenout na starosti,
v lásce mé Tě vroucně hostit,
položit Ti do dlaní,
svou dlaň, co Tě uchrání.

Okoval jsem hvězdami,
boty co k Tobě uhání.
Snad doženou Tě v správný čas,
než nás Lásko vezme Ďas.