PŘEDPOSLEDNÍ PŘED POSLEDNÍM...

"Za těch pár vteřin se otočím a dál si hraju na "neznámost"...možná už mě neštve to nezdravení se...možná mě mrzí realita..ale..jaká je pravda???"
"..a taky je mi naprosto jasný,že na Měsíce nikdy nezapomenu...ani na Ty jeho oči,který uměly rozsvědcovat hvězdy na rozthaný obloze..."
"Vyjadřování citů je v dnešní době prakticky nemožný..."
"Možná že kdybych věděla,že Tě v tom okně vidím naposled,asi bych to udělala jinak...všechno by mohlo být jiný....a bylo by?Porsím dovol mi jen jednu odpověď,i když vím,že na tu otázku jsem se Tě zeptala už milionkrát a přesto jsem ji nikdy nedokázala vyslovit...Nikdy už to nemůže být stejný jako v době,kdy jsem to chtěla jinak..."
"Bylo by těžký zvykat si na křik dnešní doby a mladýho šílenství..."

Dneska je to všechno jiný
Umírat
Je nepovinný
Naděje strach a samý přání
Proměnil jsi
V nepoznání
Snění slzy samý sliby
Samý sny a stálý
Kdyby
Nebyl to jen matnej svět
Zapomenout snít
milovat či nenávidět
Jak to vlastně mělo být?

Asi bych ted měla říct,že Tě miluju..ale..to není pravda...možná jsi pro mě něco víc než jsem Ti pořád říkala...a vždycky pro mě budeš něco VÍC...

...já vím,že to nikdy nebude dobrý,pormin,už nejsem stejná!
Zanechal jsi v mojem srdci slova,díky kterým jsem jiná a přesto jsem je chtěla slyšet...nikdy pro mě už nedokážeš být jen ztraceným přáním,nezapomenu,Ty jsi prostě byl a Ty...jsi!!!Jsi tam,kde to znám a kdykoliv to můžu zkusit změnit...ale...

...možná bych Ti mohla vyprávět příběh o tom,jak se dá kvůli někomu zničit i to,co už bylo jistý...jak se dá roztrhat oblohu jen pro jeden jediný pohled...jak se dá nenávidět hvězdy...jak se dá spadnout ze života až na dno,jen proto abychom mohli milovat...jak se kvůli někomu neusíná a jak pro někoho nesvítá...jak se smích ztrácí jen proto,abychom si mohli uvědomit,že by to možná mohlo mít cenu..jak se dá lhát..jak se dá ublížit...tak že už to nemůžem zpravit a to všechno jen proto...abych si uvědomila,že Tě budu vždycky milovat...