Jezdec

Přijel jezdez v černé kápi,
osedlanou smrt,čekati nechal v močále,
přišel blíže a dotkl se mého ega,
se slovy, co človíčku, co Tě trápí?
Vědíc dobře, že láska mě teď ničí,
uvnitř, někde ve mě bolest křičí
a stesk srdce kusy bere...
V očích plamen bezmoci,
jenž na povrch se dere.
Proč mi není pomoci?
Cizí je mi radost vlastní,
i rodiny mé poslední kus,
i ten svět, v němž jiní žijí šťastní...
Žíti nemohu a zemřít také ne,
co tedy?
Půjdu navždy spát, vše se nějak vyvine...
S Tebou jezdče mám teď jíti?
Nemohu však... Chci se svou láskou ještě býti.
I když nemohu ji celou míti,
mohu věřit...
Vrať se proto do plamene zpět...
Mě zabil tento svět...

P.S.Miluji Tě, ale to si musíš sama uvědomit...