,,Neboj se,MALIČKÁ."

Stála jsem na nádraží
a bezradně se dívala kolem sebe
na zástupy lidí
co proudily tam a zase zpět
všichni někam šli
jen já nevěděla kam dál.

Pak jsi přišel ty,
podals mi jízdenku,
ukázal na vlak
a řekl
,,Nastup si."

Tak s Tebou ruku v ruce
jsem nastoupila do toho vlaku
s bezmeznou důvěrou v Tebe.
Tenkrát jsem ještě nevěděla,
že nevstupuju do vlaku,
ale do života
a že ten život narozdíl od vlaku
nejde zastavit.

Tak proč jsem Ti tenkrát věřila?
Důvěra je blbost,
když člověk nemůže věřit ani
sám sobě..
Teď už nevěřím ani v Tebe
ani Tobě
Lásko...
....ale pořád Tě miluji....
Protože to Tys mi tenkrát
podal ruku a zašeptal
,,Neboj se,MALIČKÁ."