Šťastná třináctka

Miluji pátek třináctého!
Je to můj šťastný den,
pověrám nevěřím,
žiju svým snem.

Srdce mi zaplesalo,
když jsem Tě uzřela opodál,
já chvíli si myslela,
že ses mi zdál!

Tak krásný´s byl,
i noc se měla za co stydět
a hvězdy na nebi přestaly zářit.
Tvůj úsměv je zastínil docela...

Sklopil jsi hlavu, jen něco jsi hledal
a v tu chvíli mě popadla nesmírná touha,
touha, co táhla mě k ďasu,
dotknout se zlata Tvých vlasů.
Tak krásný jsi byl...

Všichni tam okolo
museli vidět můj pohled,
když stál jsi ke mně zády...
Tehdy chtěla jsem Tě obejmout,
pohladit, políbit tamhle...a tady...

Byl jsi Měsícem na mé obloze,
byl jsi i hvězdičkou, úplně každou.
Slza po tváři jede cestičkou po slze,
proč je mi smutno najednou?

Můj andílku s azurem v očích,
má jediná útěcho ve světě zlaplném,
má krásná naději,
můj princi na bílém koni...

Jen od Tebe zní tak krásně
mé jméno, když ho vyslovíš,
asi naučil´s mě mít jej ráda,
stejně jako tenhle svět.
Prosím, říkej ho dál...

Jednou a ještě tisíckrát
šeptej mi ho před spaním
ať už mé srdce nikdy nezebe stesk,
ponech v něm jen lásky lesk...
Dovol mi pro Tebe položit život,
třeba nikdy nebo hned.
Nebudu jej litovat...
Prosím, i když se to nemá, měj mě jen trochu rád.

Čekám tu...napořád...