Odchází...

A je to tady…
Odchází…
Ten člověk, co neviděl jenom moje vady,
dveřmi jinam prochází.
Mává a říká: „Bude to dobrý.
Vždyť my budeme pořád spolu,
Přísahám, stejně tak jako nebe je modrý
Už za chvíli, už za chvíli obejmu Tě znovu“
Sliby…
Bojím se, že byly to sliby, v které jsme oba doufali,
nechci, abychom bez sebe už zbytek života zoufali!
Chci se mu svěřit,
chci ho obejmout,
vždyť jemu jsem mohla věřit,
nejde z mého srdce jako z talíře lžíce
bez povšimnutí vyjmout.
Nejde žít bez něj,
příliš jsme si zvykla,
V srdci ho holka neměj,
už slyším, jak má duše vzlyká.
Prý neměj ho uvnitř,
to říká mi rozum..
Když on pořád a pořád škrábe se dovnitř,
patří ke mně,
jak vozík k nákladním vozům.
Už navždycky kus mého srdce bude mít,
už na pořád ta část pro něj bude bít.
I když už jen párkrát se sejdeme,
občas se potkáme,
Je to ON, mého srdce pán.
Muck… Ze srdce Tě nevyndám.