Beze slov

Odcházíš k ránu a já spím,
tvé tiché kroky neslyším.
Je to pár hodin co tě znám,
co šel jsi semnou k nám.
Když svlékla jsem si košili,
lehkou jako motýlí křídla,
byla jsem nedočkavá jako dítě,
a ty šeptal : miluji tě.
Nenapadlo tě naivko důvěřivá,
že pokaždé říká tahle slova.
Kolika dívkám,šeptá každou noc,
že jsou krásné moc.
A přitom se za úsvitu,
pomalu plíží,z jejich bytu.
Řekl : byla jsi dobrá bejby,
ale bylo to stebou nudně stejný,
Ráno možná budeš brečet,nepiš,
stejně bych to nečet.
A nevolej,nechci slyšet zas,
tvůj vyčítavý hlas.
Že bychom se měli brát?
Tak o tom si nech jenom zdát.
Mě svědomí nehryže,
a jestli máš nějaký potíže,
tak problémy vyřeší tátův plat.
A já?
Půjdu večer k jiný spát.