O lásce

Verše o lásce jsem psával,
když nebe rudlo soumrakem,
Večernici na nebi mával,
byť schovaná byla za mrakem.

Snad špatně jsem se díval,
bloumal noční oblohou,
v Kainarových slovech se vídal,
„ jen mrtví milovat nemohou“.

Láska, ta dáma tichá,
oděná v černý samet,
jak kolem rychle spěchá,
její plášť stopy zamet.

Tisíce dlouhých vět,
milióny bezbarvých slov,
shořel v nich celý snový svět,
než skončil noční lov.

Život není pohádka,
ráj je předsíň pekla,
končí jedna hádanka,
do proudu slov láska stekla.