Verdikt

Mám na srdci vrásku
a nejenom jednu
a cítím, jak blednu
jako pole v lednu
jako barevný papír dlouho vystavený slunci
a čekám
čekám na svůj ortel, verdikt, snad lásku
čekám jak dítě v prosinci
pod stromkem vánočním, když Ježíšek nepřišel
duše jak plamínek svíčky s krátkým knotem
co čeká, až roztavený vosk jej navždy zadusí
a srdce se svírá
svírá a bolí probodeno Amorovým hrotem
chce umřít a cítí, že křičet musí
ne zemřít, žít musí
sať smrt si přijít zkusí
ať přijde se svou kosou a prázdným pohledem zírá
já čekám na svůj verdikt, ortel...
rozsudek!
Jako trestanec, na nějž se zapomnělo
Jen jedno srdce, co oněmnělo...