Miluji tě

A když budeš vyprávět,
nikdo ti neuvěří.
Nebyli jsme skuteční,
ani ty pusy nebyly doopravdy.
Lidi se přeci líbají z lásky.
Říkali to, proč by nám lhali?!

A schovaní pod dekou, s hodinkami na rukách
a v ponožkách,
to přeci není láska.
Oči se nesmály, to se nám jenom zdálo,
řekni, že byl to jenom sen!

Ruka, co hladila, až mrazilo, slzy od štěstí,
nic nebylo skutečné, viď?!
Jak jsi říkal, že zbiješ každého,
kdo mi bude chtít ublížit,
- jen krásné lži, co se zdají k ránu.

Řekni, může člověk slyšet mluvit sen?
Kdyby náhodou ano, tak jenom tobě, do toho snu,
vší silou, a přitom potichu, zakřičím....
Miluji tě!
Nikdo to neuslyší, sny se přeci pouze zdají, však víš.