Zaklínadlo lásky.

Zaklínám lásku...

Zaklínám ji do větru,
aby každý vánek pohladil tvou tvář,
tak jako má dlaň.

Zaklínám ji do deště,
aby každá kapička smáčela tvé rty
chladivým a přesto vroucím polibkem
stejně jako mé rty.

Zaklínám ji také do Země.
Matičky Země,
aby ti dávala životní sílu,
byla ti oporou,
aby ses mohla opřít a vydržet nepřízeň osudu.

Zaklínám ji též do stromů,
dávných králů lesa,
aby tě vždy vlídně přijaly do svého království,
odkryly ti tajné cestičky,
po kterých by ses mohla v tichosti,
nikým nerušena procházet
a v tajnosti přemýšlet
o tom, co tě trápí.

Zaklínám ji do Slunce,
aby rozehřálo tvá něžná líčka do ruda
jako vášeň, která mě spaluje,
když jsem s tebou,
ale ještě více jsem-li bez tebe.

Zaklínám ji do Měsíce,
věčného strážce noci,
aby hlídal klidný spánek bytosti,
jenž je mi nejdražší a nejbližší.
Spánek mé krásné elfy, mého „zlatého kvítku“.

A nakonec ji zaklínám do hvězd,
nejkrásnějších z darů.
Každá z hvězd je kousek mého srdce,
který ti chci dát.
Dávám ti všechny hvězdy na celém nebi,
jen jednu si ponechám,
abych mohl přijímat tvou lásku.

To je mé zaklínadlo lásky…