Půlnoční snění

Půlnoční nebe v šatech Lásky,
ty též jsi, milá, skoro nahá,
svit Luny hladí Tvoje vlásky,
Severka na nás z nebe mává!

V háječku mazlíme se spolu,
vánek nám čela něžně chladí,
pár sýčků z dubu hledí dolů,
závidí, že se máme rádi!

Na mléčné dráze meteory
s kometou hovor zapředly,
v uších nám zní andělské chory,
jsme tu jen my dva, Já a Ty!

Rety Tvé jsou jak sametová
hlavička hříbku z boroví,
jejich chuť zdá se stále nová!
Co jsem jich poznal,za ty dny,

co chodíme už, Lásko, spolu,
to snad jen pánbů přesně ví,
kolikrát jak opona dolů
šli Tvoje šaty květový!

Kolikrát do Tebe jsem vstoupil,
byl na vrcholu rozkoše,
já v Ráj si permanentku koupil,
lacino! Jen za srdce své!

Za nic bych Tě teď nevyměnil,
na věky věků chci Tě mít,
víc než život svůj bych si cenil,
nektar, jenž ze rtů Tvých smím pít!