láska je

Koráb na rozbouřeném moři, jak vlna co naráží
i mračna zakryjí slunce,
kdy bude čas uhasit tvé tělo?
Žárem lásky jenž se dotýkáš sama sebe.

Raději, jako luna na nebi jsem sám,
paprskem k tobě blíží se má láska.
V zapomnění se stát má,
když oheň spatřen ještě nebyl
tou bolestí pod tíhou lásky,
hříchem spojení jsme.
Jsi déšť a já kapka,
možná í čas se zastaví
jen běž a prožij co máš
a promluví li tvé srdce
pochopíš co světem život bloudí,
kde najde svůj klid?.

Tvá péče o lásku, kterou vidět nesmím,
stejně dotykem tvých ňader
proudem krve změníš svět.
S převlekem se blížím
abych pozdravil tě zas
jen bolest změním a mužem vidět jas,
řekou chtíče překročil jsem most lásky,
překročil jsem a vrátit nelze krok.

Jsi krásna jako noční obloha
učím se znát tvoje křivky,
i doba nastala že jdeme dál
a nejsme zahalení,
jen vzpomínka nám zůstavá za cestou zapomnění.

Dokázat vše a nemuset nic,
propátrat svět, nalézti klíč. K
Klíč do tvého lůna, jazýčkem bych slízal tvou rosu
a slast vzdechem rozkoše
po vniknutí do tebe
se rozjaří den jenž v noci ještě jsem.

Černota se míhá nademnou
probuzení strachem budoucnost se mění
a nenávist je jarem.
Zakryj oči a otevři svou mysl,
poslechni hlas zapomnění
a prstem si svůj chrám lásky ukojen …
ukončím hlas, jako cval koně
poslechem podkov po kamení