Jen vy dva
Jen vy dva
kdy Stesk mi z druhů pouze zbyl
Jen mdlým jste světlem nočních chvil,
trylkem na rozladěný klarinet
Vás dva zvu, ač nechci poroučet,
k příchodu, ten mívá noblesu a styl
krále, co z pohádek vystoupil,
jak znám je od zesnulých již tet
Vám předám výčet nadějí, ty mi schází,
dávno pryč bujnost, co znát je u hříběte,
když uvězněn jak v komnatě kleté,
stoletý topol na opuštěné hrázi
Vím, čas až torzo iluzí mých smete
jen Vy dva, snad, tu se mnou zůstanete
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Touha a stesk jsou souputníci lásky,
k někomu , k něčemu a třeba k rodné zemi,
vrátit se tam, kde život vyryl naše vrásky
a pod kůží zústal trnem zachycený...
"Sbohem a šáteček" napsal jeden básník,
bylo to překrásné a bylo toho dost,
bez touhy, bez stesku však ani láska není
a vzpomínky žadoní o milost...
08.08.2007 22:40:00 | Beáta
Všechno souvisí se vším, ne jen stesk, touha a láska. I rybízový koláč s černou dírou! Z téhle básně ale cítím hodně nostalgickou náladu na časy, jenž byly kdysi. Doufám, že je to jenom taková momentální nálada!
26.07.2007 21:19:00 | G30R63
Touha a stesk jsou také tváří lásky
podivná provize za každou křehkou chvíli
za dotek nebe a Boha... bez nadsázky
řeknou jak blízko (tak blízko!) jsme někdy byli
Noblesa a styl (?) ach ano jsou tam silně znát
a iluze (?) ...kéž podrží si napořád
:-)
26.07.2007 18:04:00 | Heda
Proč tolik stesku a velkou touhu
ve svém srdci uzavřenu držíš
když touhu svou ze řetízku pustíš
ve studánku lásky se promění
a vody průzračné dosti bude mít
ptáčci rozličného peří přiletí
a z dlaní Tvých lásku budou pít.
Potom Ti píseň zapějí
o lásce a o naději.
26.07.2007 16:00:00 | s.e.n