Tiše se mě zeptej /v ráji/

Tiše se mě zeptej Lásko,
proč ve mně bují žhavý cit,
miluji Tě, tak to cítím,
chtěl bych Tě teď políbit.
Tiše se mě zeptej Lásko,
proč tolik pro mě znamenáš,
protože jsme stejné krve,
která v lásce vyvěrá.
Tiše se mě zeptej Lásko,
proč smuten jsem, když nejsi tu,
protože chci býti s Tebou,
nemůžu žít bez citu.

Jak v ráji nebes plném života,
kde radost v korytech klokotá,
kde stromy plodí rajské dny,
kde láska má nezevšední,
kde rostliny jsou peřinou
plyšáci divou zvířenou
a v slunném dni na modrén nebi,
jsme my dva jak uvytržení.
Jen dech se krátí v objetí,
když míjíme pár století
a v minulosti nejsou čáry,
v budoucnosti žádné sváry
a v lesku vody pitné studny,
nejsme hříchy těla smutný,
kdy oddávat se jen sami sobě
je pocit na kterém se schodnem
a jak lotos co se mi otevírá,
objímám Tebe, je to síla
a v dálce štěstí pramení,
mezi černým kamením
a ten kotrast krásný je,
já chci s Tebou do ráje.

Polož mi hlavu na rameno
a přitul se mi ještě blíž,
vždyť čas tu stojí na červenou
a mizí u nás zemská tíž.
Jen letmý dotek Tvojich rtíků,
rozbuší to srdce mé,
a v tiché hudbě Tvého smíchu,
budem ležet na trávě.

Znaveni rozkoší,
která nás oslabila,
jsme jako sousoší,
jež láska vyzdobila.