...

Jako studna bezedná
připadám si nyní já.
Avšak studna plna vody
na mé duši samý šrám.

Plna smutku, stezku, bolu
neznám na něj žádný lék.
Trápení mne velmi souží
nenacházím cesty ven.

Nabízí se cesty dvě,
jedna dobrá, druhá špatná je.
Postavím se smutku čelem
začnu nový život žít.
Nebo budu dále smutnit
a až v hrobě najdu klid.