Plod lásky

Slunko tu svítí
a na mě se řítí,
ta známá to věc,
co zná jí i švec.
Věc je to známá,
že láska vždy dává
do lidského těla
velký kus z anděla.
Mužské city se změní
a ženu promění
v nádherné poupě,
kam motýl jen hloupě,
civí a civí.
Uvnitř poupěte
plod lásky už kvete,
jen okamžik pouhý
se zdá být teď dlouhý.
Čas mění plod lásky
a snad bez nadsázky
v něco co není,
ale to se teď změní,
teď nic tu není.
Je tu jen doznívání
plodu té lásky
a opět bez nadsázky,
co už není,
snad jen ve snění.