Řekou protýkáme
Řekou protýkáme
Je mi smutno Miláčku,
můj život visí na háčku,
jak rybář co mě napíchnul,
civím tu zas jako kůl.
Snad mě Tobě předhodí,
snad mě k Tobě dohodí,
snad všimneš si mě zdaleka,
vždy život náš je řeka
a my v ní plujem stále dál
až do moře se rozlévám
a ten rybář Osud je,
on zná a ví kam poplujem,
já však ztrácím naději,
když mizíš mi tu v peřejích.
můj život visí na háčku,
jak rybář co mě napíchnul,
civím tu zas jako kůl.
Snad mě Tobě předhodí,
snad mě k Tobě dohodí,
snad všimneš si mě zdaleka,
vždy život náš je řeka
a my v ní plujem stále dál
až do moře se rozlévám
a ten rybář Osud je,
on zná a ví kam poplujem,
já však ztrácím naději,
když mizíš mi tu v peřejích.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Myšlenka je zajímavá a zpracování by bylo skvělé, jen škoda toho monotónního rytmu.. a některé obraty mi moc nesedí. Všechno se dá ale časem vypilovat do ještě hezčí podoby. Jinak mě báseň svým způsobem velmi oslovila.
30.07.2007 10:59:00 | Anima de Vries