Nemůžu odpustit

Řekl jsi mi,
že potřebuješ odpustit,
že nechápeš jak jsi mohl,
to všechno dopustit...
Nechtěl jsi mě,
prý nikdy opustit,
pošlapat a zničit moje sny!

Ale já nemůžu
teď to nejde,
srdce bolí,
bolest možná někdy přejde.

Ale zradu hluboko
mám v srdci
a ty chceš odpuštění
moc brzy...

Chápu možná tě tíží svědomí,
ale mé srdce se už víc nezlomí.
Tehdy jsi mě nechal vzpomínáš?
Tváříš se, že se nic nestalo,
oči před tím zavíráš...
Ale mě pořád bolí i jen,
když se na mě zadíváš...

Vždyť milovala jsem tě víc než sebe
a tys ukázal mi jak láska v listopadu zebe!
Jak slzy z tváře vítr rozfouká...

Promiň, mrzí mě to nemůžu ti ještě odpustit...