Samota

Neuměla jsem ocenit volnost, svobodu,
teď jsem připoutaná do težkých okovů.
Slzy hladí moji tvář,
vzpomínám na hezké dny sluneční zář...

Je mi smutno po tom, co jsem měla,
mohla jsem si dělat, co jsem chtěla.
Najednou jsem zavřená mezi čtyřmi zdmi,
příznávám, že se začínám bát tmy...

Ta samota co se vpíjí do čtyř stěn studí
a zoufalé myšlenky v hlavě mi budí,
nutí mě přemýšlet nad tím, co bude dál.
Hlavou mi zní oblíbené písně, vidím prázdný sál.

Tolik otázek a tak málo odpovědí
a ty stěny mi nepovědí,
zda-li máš mě či nemáš rád.
Samoty se začínám bát...