Jen výkřik do tmy

Ze spaní křičím tvoje jméno a srdce krvácí,

proč se láska vždy tak rychle vytrácí?

Potím se a touhou rosím,

proč místo hrdliček, slyším zpívat kosy?

Slaná slza stéká po tváři,

nesplněné sny se vsáknou v polštáři.

Už dlouho čekám konejšivou náruč zapomnění,

nad její účinnost snad nikdy není.

Místo naděje bezmoc ve mně žije,

o lásce krev v žilách pochybuje.

Pochybuje stejně jako já,

kdo by věřil na zázrak???