Sedmá - "poslední"

Je tomu možná osudem,
že krásný májový čas lásky,
je pro mě pouhým přeludem,
jenž mi jen přidělává vrásky.

Ne, že bych nemiloval,
má láska nezná mezí,
já pouze nejsem milován,
a v tom ten problém vězí.

Dívku, kterou miluji,
dnes nadobro jsem ztratil,
už o mou lásku nestojí,
však rád bych se k ní vrátil.

Marně jsem si namlouval,
že by snad chtěla se mnou být,
a teď už mi nic nezbývá,
než jenom čekat a dál snít.

Snít o tom, že snad jednou, možná brzy, zas,
budu mít možnost, být zas s ní,
a slýchávat ten krásný hlas,
jenž mi v uších stále zní.

Sedmičkou vše začalo,
sedmičkou vše končí,
proč to tak krátce trvalo,
a proč to tak rychle končí?

Sedmá sloka sedmé básně,
můj verš pro ni poslední,
nikdy nebude mi už tak krásně,
tak jako mi bylo právě s ní.