Elektrická

Marně se ptáme, čí je vinou,
že spojeni jsme jako elektřinou,
stačí jen pohled, jiskra přeskočí,
pár silných rukavic a páska přes oči,
zábránit měly dalším zkratům,
jenže i přes ně a izolační vatu,
střídavý proud se zase rychle mění,
my s hlavou v oblacích přes všechna uzemnění.

Napětí stoupá čím dál výš,
voltmetr šílí, i když spíš,
a když se vzbudíš, tak to je teprv rána,
jak tam tak sedíš, nedospaná,
jeden tvůj úsměv taví dráty,
ať už jsou z mědi nebo zlatý,
vždyť my dva pálíme i vlákna wolframový,
pro nás holt nejsou dost odolný kovy.

Dočasně náboj dřímá,
soukromá naše elektřina,
vždycky si najde cestu ven,
a začne kroužit obvodem,
pojistky dávno spálené,
proud je zas tam a ne že ne,
a vždycky silnější se navíc vrací
přes všechnu izolaci.