Probuzená

Duše má podobná je propasti,
hluboká jak tisíc nocí.
Tam uvězněná do pasti,
spí láska, které není pomoci.

Má láska je zrůda z blat,
jež dno duše pokrývá.
Ne, nemám zájem lhát,
spící tam ona přežívá.

Střez se probudit tu stvůru,
probudíš tím lásku mou.
Tak dlouho bude ona vzhůru,
až zničí další oběť svou.

Vrátí se dno propasti,
ať spí věky si budu přát.
Než se někdo chytí do pasti,
zas ožije, aby mohla znovu spát.