Tvůj stín

Jsem Tvůj stín,
a teď to víš,
zbav se třeba slunce,
mě se nikdy nezbavíš.

Je dlouho tma,
a je již noc,
teď stoupá moje síla,
a roste moje moc.

Již jsem všude,
a jsem čím dál blíž,
chci Tě zabít,
a ty to víš.

Náhlé jasné světlo,
je nový den,
stíráš si pot z čela,
teď víš, že byl to sen.

Jdeš ulicí se svým stínem,
a vzpomeneš si na svůj sen,
marně prosíš mocné Slunce,
ať nekončí tento den.

Den končí,
a Slunce mizí s ním,
jen já jsem kolem Tebe,
jen já - Tvůj věčný stín.

Jen já jsem Tvůj stín,
vždyť Ty to dobře víš,
ať uděláš cokoli,
mě se nikdy nezbavíš.

Dnes v noci luna nesvítí,
tím hustší je dnešní noc,
jen stoupá moje síla,
a roste moje moc.

Jsem opět všude,
a zase čím dál blíž,
že chci Tě zabít,
již dávno víš.

Marně čekáš,
na nový den,
ten však nikdy nezačne,
jen potrvá ten zvláštní sen.