Dva

Již naději jsem ztratila,
s ní víru a snad i štěstí.
V životě jsem zbloudila,
můj osud mne srazil pěstí.

Mám ráda barvu bílou,
a bílou v duši nosím.
Chci muže s černou silou,
marně o jeho lásku prosím.

Oslepující je světlo dne,
chci poznat tmu noci.
Proud slz v očích schne,
najít Tě není v mé moci.

Snad každý den ho míjím,
snad znám jeho tvář.
Možná se však mýlím,
možná je to luny zář.

*************************

Již naději jsem ztratil,
s ní víru a snad i štěstí.
V životě jsem zbloudil,
můj osud mne srazil pěstí.

Mám rád barvu černou,
a černou v duši nosím.
Chci ženu v bílém, věrnou,
marně o její lásku prosím.

Oslepující je tma noci,
chci poznat světlo dne.
Najít Tě není v mé moci,
proud slz v očích schne.

Snad každou noc ji míjím,
snad znám její tvář.
Možná se však mýlím,
možná je to slunce zář.