Ubožák

Tonu v lásce, hledajíce pevný břeh,
kus jistoty pro klidný pád,
v nicotě zaslechnu Tvůj vzdech,
jsem ubožák, ten, co má Tě rád,
ten co hledá smrt v samotě,
co hledá Tvých citů zbytek,
avšak ve své čiré nahotě,
končí pod hromadou kytek...

,,,,,, ,, ,,, ,,,,,,,

Tvůj pohled dusí v chladu,
co stalo se to s Tebou.
Je Tvé srdce z ledu?
Za úsměv pouhý, vem si moji radost,
za polibek duši moji,
a srdce mé už máš...
Tak nač čekáš? Teď mě zabij.
Je to lehké...
Srdce mé je křehké.
Mučíš mě a já nemohu tak dál.
Je tu den, jehož rána jsem se bál.

,,,,,, ,, ,,, ,,,,,,,

Chci zmizet světu s očí,
mně jiný zdá se,
vše kolem jinak se teď točí.
A já tomu nerozumím...

,,,,,, ,, ,,, ,,,,,,,

Hledím pod modré nebe,
na rty, co tehdy moje byly,
na vlasy, co laskal jsem za tmy.
Hledím přes plot, na dívku, jež mě nezná...
Vzpomínky mi zbyly
a touha "vzdát to" mezná.

,,,,,, ,, ,,, ,,,,,,,

Svit slunce, zbytečný zdá se
a oči z něho pálí.
Snad jednou šťastně vdá se
a zmizí touze mojí v dáli.

,,,,,, ,, ,,, ,,,,,,,

Svit hvězd, zbytečný zdá se,
hleděli jsme na ně spolu.
Snad nikdo nezeptá se,
proč padám rychle dolů.

,,,,,, ,, ,,, ,,,,,,,

Svit svíčky, zbytečný zdá se,
když mihotá se její plamen.
Snad chtěl bych vědět, jak teď má se,
k zemi stahuje mě kámen.

,,,,,, ,, ,,, ,,,,,,,

Pro svit modrých očí zatím žiji,
zářez po zářezu si v srdce ryji,
za každý den bez Tebe...

,,,,,, ,, ,,, ,,,,,,,

Proč miluji Tě stále,
když trpěti mě necháš.
Když zastavím tě,
někam spěcháš...

,,,,,, ,, ,,, ,,,,,,,

Jsem ubožák, co neumí se vzdát,
ten co žije pro sen
a má tajně rád...

,,,,,, ,, ,,, ,,,,,,,
,,,,,, ,, ,,, ,,,,,,,

Miluji Tě Evo Bočková