Pohádka o tom,jak se žije snílkům...

Pohledem rozpálil jsi všechna úskalí
v groteskách až moc moderních princátek
místo svíček světla z diskoték
a princezny umíraj v nedopalcích cigaret...

/podíval ses dolů,jako by Ti plameny vzaly křídla/

jen jediný obejmutí
za mrkání
doživotí
(za lásku si prostě nemůžem)

...

/pozvedl jsi oči a já se na moment zastavila,jako by mi v nich svitla nějaká hvězda/

bojím se každýho rohu
každýho svítání
slz a dalšího
rozpoznání

...

světlo v letu
tančilo si po chodnících
a nikdo za ním neutíkal
to jen hodiny odbíjely poslední cigaretu
pro poustevníky co jak včera zase musej dál
vždyť pro lásku se nebrečí...
...tak kdo by pro ní umíral???