Úděl

Jsem slepec, který k nebi vzhlíží,
za jasnou hvězdou v dáli.
Vzpomínky jak kámen tíží,
a ohnivě smutný úděl pálí.

Jsi růží za vysokou zdí,
a já bodlák vsazen v zemi.
Tvá píseň krásně srdci zní,
slyšíc trpím dále němý.

Jsem kámen v moři skal,
a ty duha vodopádu.
Já v mlze stojím a vždy stál,
jako jabloň v rajském sadu.

Osud můj je věčný sok,
však v mysli mám kus tebe.
Sám neobrátím řeky tok,
a nezměním barvu nebe.