MALIČKOSTI

Nosím to všechno v sobě
Tyhle maličkosti, co se nikdy nezdají významný
Ne, když se dějou

Ale jestli se jednou sejdem jako starý lidi
S kymkoli z vás všech
Najdem něco, co nám způsobí neskutečnou radost

Jak jsme se báli se černejch orlů a smáli bílejm dodávkám
A vzadu na topení diskutovali o „těch správnejch“ modřinách
A poprvý se hrozně opili a vedli diskuze o kunách a lasičkách

A jak jsme se chytli za ruce a procházeli se tmou

Jak jsme si donekonečna vyndávali prkna z postelí ve stanu
A o každém počasí tvrdili „dneska je svižně“
A pak ta mikina co zůstala viset na drátech…

A jak jsme si v autobuse ubrečeně lhali, že si budem psát

Jak jsme vtipkovali o řezání hlav a psali naší story 
A hádali se jestli je pes lepší než chlap nebo opačně
A propadli jsme závislosti na kofeinu

A jak jste mi uměli utnout sebelítost a přesto podržet

Jak jsme hráli na kytaru Školu vzadu na skříni
A sjezdovali na běžkách
A jak ste rozdali muj balík trsátek po celý škole

A na naše nostalgický vzpomínání na lavičce v parku

Jak jsme skákali panáka v parku a ten policajt si nás divně prohlížel
Pařili ve vyměněnejch teniskách a rozpoutali bitvu s mym rizotem
Jak sme se nedivili svejm výstředním bolístkám

A jak jsme někdy předtím psychicky umřeli a zas se probudili

Jak jsme tancovali v úplně prázdnym sále bez hudby
Jak jsme za sebou tahali provázky…proč? Zkus si ho tlačit, vole!
A celý tý bandě lidí bylo špatně po plechovce salka s hranolkama

A jak jsme se rozdělili o gauč, i když se na něm fakt nedalo spát

Jak jsme se smáli, brečeli, vítali, loučili, koukali tupě před sebe, hádali se, objímali, líbali, drželi se za ruce, posílali do prdele, dívali se na sebe, chápali se a nechápali se, věřili, podporovali, ubližovali, litovali, toulali se a žili

Už vás neodpářu ani kdybych chtěla…