Nejistota

Skládám básně,
není mi krásně.
Tak jako vždy,
když někdo se otočí zády.
Nedívá se napravo, nalevo,
copak neví, že by to někoho bolelo?
Ale ví, tuší,
jenže pro něj je to jednodušší.
Pláču, brečím, trpím.
Co on? Bohužel nevím.
V srdci doutná naděje,
třeba se ještě štěstí usměje...
Někdo říká: "Zapomeň, takhle to ukončil,
nestojí za to, když se ani nerozloučil!"
Jiní říkají: "Dobře to dopadne, dej mu čas,
srovná si to a vrátí se k tobě zas.
Naznačit by aspoň mohl,
mě by tím určitě pomohl.
Nevím vůbec na čem u něj jsem,
jestli vůbec ještě jsem...