Mořská pěna

Možná znovu zbytečně umírám,
možná mi jen chybí fantazie
k pochopení hříček světa...
Vždycky jsme dva a každý sám
a dnešní den už neožije,
zůstaneš vzpomínkou
letošního léta.

A já jsem stále
ta dívka z obrazu od Gauguina,
která ztrácí smysl světa
- proměnlivá a ztracená -
nekonečná mořská pěna...
A ty jsi symbolem
letošního léta.

Zase jsem za sklem
z posledního času,
který pro nás zbyl.
A možná znovu zbytečně umírám
Jsme dva a jsme každý sám
za sklem z ukradených chvil...

Jsi věčnost v beznaději mého světa
a za sklem či zrcadlem
jsi připomínkou letošního léta
a každý sen zůstane jen snem.
Budu jen dívkou z obrazu,
tou téměř nedotčenou...
než znovu se svou vzpomínkou
se stanu mořskou pěnou.