Omluva

Teď žijě v sám sebou způsobené křeči,
vždyť je navždy v jeho srdci,
a teď před ní klečí.
Omlouva se za to co nejde omluvit,
chci ji zpět,chce s ní mluvit.
Chce ji vidět,chce jí držet v náručí,
chce s ní být pořád jako dřív,chce at se s nimi znovu život zatočí.
Ať už to dopane jakkoliv už nedovolí ani sám sobě na ni pomyslet,
nechce jí už nikdy takhle zranit.
Proč jen byl tak hloupý a uvědomuje si to až teď?
Jde to vůbec jinak?
V hlavě už nemá změť,ale je nanejvíc pozdě.
Může si za to sám jestli můžu počítat,
tak až do konce života si to bude vyčítat.
Teď ví,jako ho měla ráda a jak mu věřila
a udělal by teď cokoliv,
ale je to zrada té,která ho láskou opila.
Bude na ni stále myslet i když si řekl že nebude,
je to ona pro kterou by udělal všechno na světě
a tuhle nicotu bude sám se sebou sdílet.
Teď vidí že jen ona je to pro něj nejcenější
a on to nevzdá,
stále se bude snažit a stále se pokouší...