Touha

Až touha nás zavede,
na úpatí černých sklal,
kam jiná cesta nevede,
tam bych tě lásko vzal.

Na tom konci světa,
nad bezednou prázdnotou,
než poslední zazní věta,
těla svá zkrášlíme nahotou.

Do mechu a kapradí,
schovám naše těla,
ať hvězdy nevidí,
co dát jsi mi chtěla.

Dáváš mi sebe,
blesky oblohu kříží,
tak nízko je nebe,
a oči naše se klíží.

Letí hvězda vzhůru,
na nebeské pláně,
do rtů ti šeptám:“můžu“?
Když polibky naše chutnaj slaně.

Kapka slané rosy,
putuje zas tváří,
pálí jak roj vosí,
v očích, co do tmy září.