Umírám

Umírám,
a můžu si za to sama.
Domeček z karet poskládám,
a řeknu si:,,Mám to ráda!"

Mám ráda tyto domečky,
jež navždy zůstanou stát.
V mé hlavě tyto domečky,
nikdo nemůže sťat!

Domeček padá, bourá se
v mé hlavě nikdy nezmizí!
Zvlášť v případě kdy já sama se,
postavím před komisi.

Komise vykládá a povídá,
pouze o mém životě.
Vidí všechno černé na bílém
a chce se zeptat:Miluje tě?

Myslí tím osobu,
kterou jsem nechala jít.
Myslí tím osobu,
se kterou bych si přála být.

Radek je ta osoba,
která mi moc schází!
Od něj je ta rána,
co napovrch vychází!