ZOUFALSTVÍ, DALŠÍ CHVÍLE BEZ MILOVANÉ OSOBY

ZOUFALSTVÍ, DALŠÍ CHVÍLE BEZ MILOVANÉ OSOBY

Tolik mi chybí ty Tvé tajemné pohledy,
ty naše milé rošťácké neshody,
to blbnutí, jež je už v dáli,
nad věcí mávnutí, když jiní se smáli.

Tolik mi chybí úsměv Tvůj krásný,
proč jen ty vzpomínky jsou tak moc dávný,
ale nikoliv tak vzdálené, aby roky převršily,
ani pocity zmatené, jež by pár slov nesložily.

Tolik mi chybí Tvá blízkost pouhá,
mé srdce k Tvému zdá se cesta tak dlouhá,
já však vím, že mít jej nemůžu,
avšak na víc než na lásku se momentálně nezmůžu.

Říct Ti tak, že mé srdce patří pouze Tobě,
kdyby jen ostatní věděli, co vše nosím v sobě,
kdyby tak věděli, že žiji v době,
kdy ještě na city nebylo pozdě.

Říct Ti tak, že bez Tebe nemohu být,
neustále jen o Tobě musím snít,
srdce už nemá kam jinam jít,
bez Tebe prostě já nemohu žít.

Říct Ti tak, že loučím se s Tebou,
protože nemůžu zahrnovat Tě něhou,
mé kroky pomalu ke smrti vedou,
zakřičím naposled „Miluji Tě!“ a slova v prach se zvednou…