Ztracená

Dnes viděl sem tě,
na louce běžela si,
vlásky dlouhé máš,
tmavé jak uhlí,
očka jak dřevo tisové,
jsi nádherná,jako vždy,
vílou a čarodějkou,
a srdcem na pravém místě,
až vrátím se z války,
kam nyní odcházím,
a vzpomínám na staré časy,
kdy jsme si hráli na prince a princezny,
leč až se vrátím,
z daleka kam odcházím,
válčit pro dámy naše,
s kopím a štítem,
v řadách,s přáteli.

Jestli přežiji a dorazím do vesnice naší,
u Ohárky ležící,
k domu vašemu dojdu,
a požádám matičku tvojí,
jestli mi dáš ruku a srdce…

Matka tvá na mě tvé bratry poslala,
jako psi na mě vrhly se,
nezbývá mi nic jiného,
než ujíždět,naše láska krví potřísněna je,
tvého bratra zabil sem,
kdy se sekerou na mě jako bídní pes zezadu šel.

Odpusť mi a zapomeň,
na vraha a bestii,
jehož chytit kníže chce,
a pověsit na kopci vysokém.

Odcházím do lesů k vyvrhelům ….