Zas...

Zas tě vidím, srdce plane,
zas tě vidím, tiše sténám.
Vím, že je mé přání marné,
šanci další já už nemám.

Pohled můj padne na tvoji tvář,
chtěla bych vidět lásky zář.
Proč jen tě miluji,
vždyť lidí stovky jsou.
Proš lásku malují,
zástupy lidí jdou...

Cožpak netuší,
kam dostanou se lhaním.
Ta být nemusíš,
stejný, jak oni -
být prolhanou saní.

Zas jsou tu a zas se ptají,
zas ukusují lásce tvář.
Možná se mi jenom zdají,
třeba je ten zástup náš.

Přestaň se tak hloupě ptát,
na to co již dávno víš.
Přestaň myslet, že jsi rád,
když něčí lásku sníš.

Nevím, co presně jsi chtěl
a myslím, že ty též netušíš.
Víš, možná jsi měl,
jít dřív, než lásku vysušíš.

Zas tě vidím, po té době,
kdy nikdo znás to netušil.
Zas tě vidíš, zvedám zbraně,
možná jsi už vytušil.

Co se stane, stát se mělo,
co s tím kdo z nás udělá?
Co se stává, když je marné,
vědět, co se podělá...