Post-elektrická

Zas už to kvůli ní bolí,
zas spousta sklenic a plný stoly,
zase už v žilách stejná špína,
ta tam je krásná elektřina.

Nechápu, že je taková,
pokouším schovat se za slova,
zkouším to znova zase přežít,
zkouším se zase nepoložit.

Je to však těžký, vždyť mě znáš,
já piju do dna a kousek za něj až,
jedině pak rozpouští se rtuť mi v žilách,
která to prázdno zase zaplnila.

Jak hloupej pes jí na to vždycky skočím,
potom se budím v špíně, rtuti, moči,
co k tomu dodat, snad jen třeba...
Ále, dejte sem flašku. Ať se to rychle vstřebá.